Jedna vzpomínka

11. listopadu 2015 v 19:29 | Aria
V životě je spoustu momentů, které si zapamatujeme. O některých víme ještě měsíc, rok nebo deset let a některé si v sobě neseme po zbytek života. Můžou to být vzpomínky plné bolesti, štěstí, smutku nebo radosti, na tom nezáleží. Důležité je, co je pro nás jak důležité, nebo jak moc si něco chceme nebo právě nechceme pamatovat...

Jedna z mých veselých vzpomínek na letošní školu v přírodě. Málokdo pochopí, spíš nikdo. Ale u téhle fotky se doteď směju.


~~ Aria
 

Po xté

2. listopadu 2015 v 22:27 | Aria
Ahoj. Zdárek. Tak vás tu vítám.
Právě se nacházíte na mém blogu. Netuším, jak jste se sem dostali, ale nejspíš to bylo přes nějaký odkaz. Překvapivě.
Tahle stránka je čerstvě založená, rozhodně to však není můj první blogerský pokus. Ani druhý, ani třetí. Nevím kolikátý, ale nejspíš bych se nedopočítala. Fakt nepřeháním.
Myslím, že spousta z vás to zná. Je vám řekněme takových osm, devět let a najednou se vám v tom vašem pidimozečku zrodí nápad, že by to mohla být sranda založit si vlastní blog. Možná jste to okoukali od kamarádů nebo našli na netu, ale asi to nebude čistě originální nápad. Každopádně to nevadí - jde se objevovat vaše literární nadání!
Bohužel to většinou moc dlouho nevydrží. Samozřejmě, že jsou výjimky, kterým se podaří dosáhnout vysněného cíle, ale nehrajme si na nebe s jednorožci krmícími se duhou.
Možná, že patříte (jako já) k lidem, které psaní blogu znovu nadchne a o nějaký rok, dva, tři (nebo klidně deset) to zkusíte znovu. No a to je můj případ. Pokaždé si říkám, že tentokrát už to vyjde, že to vydrží déle, že už jsem dost vyspělá, abych to dotáhla do konce. Ale víte co? Ne, nejsem. Nebo možná ano.
Takže tohle je můj nový experiment. Asi nevydrží dlouho, ale třeba mi něco přinese. Za zkoušku to stojí, ne? :)

~~ Aria

Kam dál

Reklama